Otec žil poslední roky v Brně, ale na Slovensku mu zůstal byt nebo podíl na pozemcích po rodičích. Takovou situaci zná mnoho rodin, jejichž členové žijí na obou stranách hranice. Po jeho smrti se dědicové ptají, zda budou potřebovat dvě dědická řízení a kdo zajistí zápis nového vlastníka slovenského bytu. U úmrtí od 17. srpna 2015 na to odpovídá nařízení (EU) č. 650/2012, které se podle čl. 83 odst. 1 vztahuje na dědění po osobách zemřelých v tento den nebo později.
Rozhoduje obvyklý pobyt zůstavitele
Základní pravidlo o pravomoci obsahuje čl. 4 nařízení. Původní slovenské znění:
Právomoc konať vo veci celého dedičstva majú súdy členského štátu, v ktorom mal zosnulý obvyklý pobyt v čase smrti.
Nejvyšší soud ČR z něj vycházel v usnesení sp. zn. 27 Cdo 898/2025 ze dne 11. srpna 2026. Zůstavitelka zemřela v únoru 2023 a obvyklý pobyt měla v Česku. Její dcera a syn později navrhli, aby soud dodatečně projednal její spoluvlastnické podíly na nemovitostech na Slovensku. Okresní soud řízení zastavil a krajský soud to potvrdil s odkazem na starší rozhodnutí vycházející z právního režimu před uplatňováním nařízení, podle něhož měl o nemovitostech na Slovensku jednat výlučně slovenský soud.
Nejvyšší soud obě usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje. Jelikož se podle čl. 4 jedná o dědictví jako celku a pravomoc se váže na obvyklý pobyt zůstavitelky, český soud je příslušný i pro část pozůstalosti na území Slovenska (bod 24).
Soud se opřel o zásadu jednoty pozůstalosti a judikaturu Soudního dvora EU (zejména rozsudek C-20/17 Oberle), podle níž výklad vedoucí k rozštěpení dědictví odporuje cílům nařízení. Z čl. 4 vyplývá i opačný případ. Měl-li zesnulý obvyklý pobyt na Slovensku, o celém dědictví včetně bytu v Česku zpravidla jedná slovenský soud.
Obvyklý pobyt zpravidla rozhodne i o tom, dědické právo kterého státu se použije. Rozhodným právem ve věci celého dědictví je právo státu, kde měl zesnulý obvyklý pobyt v době smrti, výjimečně právo státu, s nímž měl prokazatelně užší vazby (čl. 21). Zesnulý si však mohl zvolit právo státu, jehož byl občanem v době volby nebo v době smrti. Volba může být výslovně uvedena například v závěti nebo vyplývat z jejích ustanovení (čl. 22). Slovák, který žil v Česku, tak mohl závětí určit, že se jeho dědění bude řídit slovenským právem.
Samotná volba slovenského práva ještě automaticky nepřesouvá řízení ke slovenskému soudu. Pokud si zůstavitel zvolil právo členského státu, mohou se dotčení účastníci za podmínek čl. 5 dohodnout na výlučné pravomoci soudů tohoto státu.
Jak se obvyklý pobyt určuje
Nařízení obvyklý pobyt nedefinuje počtem dní ani adresou. Podle bodu 23 jeho odůvodnění má orgán, který vede dědické řízení, celkově posoudit životní okolnosti zesnulého v letech před smrtí i v době smrti a zohlednit všechny podstatné skutečnosti, zejména délku a pravidelnost pobytu v daném státě a jeho podmínky a důvody. Takto určený obvyklý pobyt má vykazovat úzký a trvalý vztah k danému státu. Úředně hlášená adresa proto sama o sobě nerozhoduje. U člověka, který žil střídavě v Česku a na Slovensku, může být právě určení obvyklého pobytu hlavní spornou otázkou řízení.
Co potřebuje slovenský katastr
Samotný zápis do veřejných rejstříků nařízení neupravuje. Z jeho působnosti je vyloučen zápis práv k nemovitostem do rejstříku včetně právních náležitostí takového zápisu (čl. 1 odst. 2 písm. l)). Rozhodnutí vydané v Česku se na Slovensku uznává bez zvláštního řízení (čl. 39 odst. 1). Nařízení však v čl. 40 stanoví také důvody pro neuznání, například zjevný rozpor s veřejným pořádkem nebo neslučitelnost s jiným rozhodnutím. Podmínky zápisu dědice na list vlastnictví však stanoví slovenský katastrální zákon (zákon č. 162/1995 Z. z.).
Dědictví se do katastru nezapisuje vkladem jako koupě. Práva, která vznikla ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu, a práva osvědčená notářem se zapisují záznamem na základě veřejných a jiných listin (§ 34 odst. 1 katastrálního zákona). Rozdíl mezi vkladem a záznamem vysvětluje otázka vklad, záznam a poznámka v katastru. Katastrální zákon stanoví také to, v jakém jazyce lze listinu předložit.
Původní slovenské znění:
Na zápis práva k nehnuteľnosti do katastra je spôsobilá v štátnom jazyku, českom jazyku alebo v úradne osvedčenom preklade písomne vyhotovená zmluva, verejná listina alebo iná listina bez chýb v písaní a počítaní a bez iných zrejmých nesprávností.
České rozhodnutí o dědictví proto není třeba překládat. Musí však nemovitost označit tak, jak ji vede slovenský katastr, zejména katastrálním územím a parcelním číslem, u bytu také číslem bytu, vchodu a podlaží a podílem na společných částech domu (§ 42 odst. 2 písm. c)). Pokud listina tyto náležitosti nemá, okresní úřad ji vrátí a stanoví lhůtu pro opravu (§ 42 odst. 5).
Je-li vlastnictví již zapsáno na listu vlastnictví a další předložená listina nevychází z údajů katastru, okresní úřad podle § 36a odst. 1 záznam neprovede a dotčené osoby vyzve k dohodě nebo k podání žaloby o určení práva. U soudních rozhodnutí je třeba zohlednit také zvláštní pravidla § 36a odst. 2 až 5, zejména závaznost rozhodnutí pro zapsaného vlastníka.
Českému notáři, který úkony v dědickém řízení vykonává z pověření soudu, se proto vyplatí předat aktuální výpis z listu vlastnictví ještě během řízení.
Dědicové mohou požádat také o evropské dědické osvědčení. Jeho použití není povinné a nenahrazuje vnitrostátní doklady (čl. 62 odst. 2 a 3). Je platným dokladem pro zápis práva k majetku z dědictví do rejstříku jiného členského státu, pravidla tohoto rejstříku však nemění (čl. 69 odst. 5 ve spojení s čl. 1 odst. 2 písm. k) a l)). Ověřené kopie platí zpravidla šest měsíců (čl. 70 odst. 3). Kterou listinu okresní úřad v konkrétním případě přijme jako podklad záznamu, je rozumné ověřit předem.
Na co myslet, když dědictví přesahuje hranice
U pozůstalosti s majetkem v obou státech se vyplatí co nejdříve zjistit tyto údaje:
- Datum úmrtí. Nařízení se uplatní při úmrtí 17. srpna 2015 nebo později.
- Kde měl zesnulý obvyklý pobyt a čím to lze doložit.
- Zda zanechal závěť a zda v ní zvolil právo státu, jehož byl občanem.
- Úplný seznam majetku a dluhů v obou státech včetně podílů na pozemcích a cenných papírů.
- Výpisy z listů vlastnictví ke slovenským nemovitostem pro notáře.
V případě, o němž rozhodoval Nejvyšší soud, šlo právě o dodatečné projednání slovenských podílů, které v původním řízení projednány nebyly. I o nich má podle něj jednat soud státu, kde měla zůstavitelka obvyklý pobyt. Jste-li dědic ze Slovenska, může vás v českém řízení na základě plné moci zastupovat zvolený zástupce. Případná potřeba vaší osobní účasti závisí na postupu soudu.
S čím vám pomůžeme
Je-li součástí majetku firma nebo podíl v ní, lze předání firmy v rodině připravit ještě za života jejího vlastníka v rámci služby rodinný holding a nástupnictví. Připadnou-li dědicům cenné papíry, jejich přechod v centrálním depozitáři řeší služba dědění cenných papírů a souvislosti popisuje článek cenné papíry v dědictví. Pokud byt zdědí více dědiců, kteří se nedohodnou na jeho dalším využití, pomůže vypořádání podílového spoluvlastnictví.
Článek představuje obecnou právní informaci ke stavu k datu 22. 10. 2026 — nejde o právní službu ani radu k vaší konkrétní věci. Právní předpisy se mění a vaše situace se může v detailech lišit; před rozhodnutím si postup ověřte nebo se nám ozvěte.
