Zpravidla ne. Prodej podniku nebo části podniku tvořící samostatnou organizační složku se nepovažuje za dodání zboží ani služby, pokud je kupující plátcem nebo se jím stává ze zákona. Kupující se však stává právním nástupcem prodávajícího v rozsahu převáděného majetku — a pokud od prodávajícího nedostane údaje o odpočtené dani u investičního majetku, zákon předpokládá plný odpočet.
Prodej podniku není zdanitelným plněním
Podle § 10 odst. 1 zákona o DPH se za dodání zboží a dodání služby nepovažuje:
- prodej podniku nebo části podniku tvořící samostatnou organizační složku,
- vložení podniku nebo takové části podniku jako nepeněžitého vkladu do obchodní společnosti nebo družstva,
pokud je nabyvatel plátcem nebo se jím stává podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona.
Prodej podniku se tedy nefakturuje s daní. To je záměr — transakce nemá zatížit kupujícího daní z majetku, který bude dále používat k podnikání.
Podmínkou je, aby předmětem převodu byl skutečně podnik nebo část tvořící samostatnou organizační složku, nikoli libovolně sestavený soubor aktiv. Pokud se převádí jen soubor majetku, jde o běžné dodání zboží se všemi daňovými důsledky. Toto rozlišení je jednou z prvních věcí, které při asset dealu řešíme.
Kdy se daň přece odvede
Výjimku obsahuje § 10 odst. 2: pravidlo se neuplatní, pokud nabyvatel výhradně nebo převážně dodává zboží a služby osvobozené od daně podle § 28 až 41 zákona.
Tato výjimka se však nevztahuje na případ, kdy taková osvobozená plnění výhradně nebo převážně uskutečňuje i samotný prodávající.
Prakticky to znamená, že u kupujícího, který působí například v pojišťovnictví, finančních službách, zdravotnictví nebo pronajímá byty, je třeba profil jeho plnění prověřit dříve, než se transakce nastaví jako nezdaněná.
Totéž platí při odštěpení
Podle § 10 odst. 3 se za dodání zboží ani služby nepovažuje ani přechod hmotného nebo nehmotného majetku na nástupnickou společnost při rozdělení odštěpením nebo přeshraničním odštěpením, pokud je nástupnická společnost plátcem nebo se jím stává.
I zde se nástupnická společnost považuje za právního nástupce v rozsahu majetku, který na ni přechází.
Kupující je právní nástupce — i v tom nepříjemném
Text zákona říká jasně: nabyvatel se pro účely zákona o DPH považuje za právního nástupce osoby povinné k dani, která podnik prodala nebo vložila, a to v rozsahu hmotného a nehmotného majetku, který se na něj převádí.
Nástupnictví tedy není jen o právech. Přecházejí i povinnosti — včetně pokračování v úpravě odpočtené daně u investičního majetku podle § 54b odst. 1.
Ustanovení, kvůli kterému smlouva potřebuje daňovou přílohu
Toto je část, kterou je třeba si v transakční praxi zapamatovat.
Podle § 54b odst. 2 je prodávající podniku — a stejně tak společnost, která se rozdělila odštěpením — povinen oznámit nabyvateli údaj o dani vztahující se k nabytému investičnímu majetku podle § 54 odst. 2, údaj o odpočtené dani a o provedených úpravách odpočtené daně.
A nyní to podstatné, § 54b odst. 3 (český překlad):
Pokud nabyvatel podniku nebo části podniku nebo plátce, na kterého přešel investiční majetek plátce v rámci jeho rozdělení odštěpením nebo přeshraničním odštěpením, nemá k dispozici údaje podle odstavce 2, předpokládá se, že odpočet daně při nabytí investičního majetku byl uplatněn v roce nabytí tohoto majetku právním nástupcem, a to ve výši 100 % ze základu daně, kterým je reálná hodnota tohoto investičního majetku.
Pokud tedy kupující údaje nedostane, zákon předpokládá plný odpočet z reálné hodnoty majetku, a to v roce nabytí. Období pro úpravu odpočtené daně kupujícímu prakticky začne běžet znovu a v nejnevýhodnější podobě — s rizikem, že při budoucí změně účelu použití nebo při osvobozeném prodeji bude vracet daň, kterou nikdy neodpočítal.
Je to právní domněnka, nikoli sankce. Nelze ji vyvrátit tím, že „prodávající nám to nedal“.
Proto do smlouvy o prodeji podniku patří příloha s údaji o investičním majetku a o úpravách odpočtené daně — a povinnost prodávajícího ji předat při closingu, podložená prohlášením a zádržným. Smlouva, která toto neřeší, přenáší na kupujícího riziko, které nedokáže ani vyčíslit.
Další důsledky pro kupujícího
- Osoba povinná k dani podle § 4 odst. 1 se stává plátcem dnem nabytí podniku plátce nebo jeho části tvořící samostatnou organizační složku, pokud nabývá majetek v tuzemsku (§ 4 odst. 1 písm. d)). Nejde o automatický následek každé koupě jakéhokoli podniku; u jiného prodávajícího či nabyvatele je třeba určit příslušný registrační režim samostatně.
- Pokud se prodávající zrušuje bez likvidace a jeho právní nástupce je plátcem nebo se jím stává, nevzniká daňová povinnost z majetku v posledním zdaňovacím období, která by jinak při zrušení registrace vznikla. To je jeden z hmatatelných rozdílů mezi fúzí a likvidací.
Kde to řešíme
Volbu mezi prodejem podílu a prodejem podniku, strukturu transakce i daňovou přílohu smlouvy připravujeme v rámci služby prodej a koupě firmy. Rizika na straně cílové společnosti mapujeme v právní prověrce, přeměny společností řešíme prostřednictvím fúzí a akvizic.
Jsme advokáti, nikoli daňoví poradci. Smlouvu a její přílohy sestavíme tak, abyste daňové informace od prodávajícího skutečně dostali — výpočet konkrétní daně patří daňovému poradci.
Odpověď je obecnou informací k právnímu stavu k 10. 9. 2026 — nejde o právní službu ani náhradu posouzení konkrétního případu. Vaše situace se může v detailech lišit; pokud si chcete být jistí, projděme ji společně při konzultaci.
